Jedním z nejdynamičtěji se rozvíjejících plemen je bezesporu hafling. Tento kůň menšího vzrůstu vyniká především svou všestraností. Velkou oblibu si získal také díky svému atraktivnímu vzhledu.
Přesto, že chov haflinga nemá v ČR téměř žádnou tradici a s prvními importy koní se prakticky začalo teprve po roce 1989, dnes je již registrováno téměř na čtyři stovky plemených koní. K tomu počtu je však nutné připočíst ještě další přibližně stejný počet valalchů a koní, kteří nejsou registrováni v plemenné knize.
VZNIK PLEMENE
Přesný vznik plemene je předmětem dohadů. Největší spor probíjal mezi Rakouskem a Itálií, které se přely o statut domovské země haflinga. Italové dokonce přišli s vlastní "formou" haflinga, takzvaným Aveliňským koněm, který však podle Rakušanů není nic jiného, než "větší hafling". Důvodem sporu mezi Irálií a Rakouskem je patrně fakt, že plemeno vzniklo v oblasti Bolzana, které již 500 let patří Rakousku. Jméno ale haflingové dostali podle obce ležící na území Itálie. Salten - Moeltenská vysočina, která je domovinou haflingů, je součástí jižního Tyrolska a rozkládá se na pomezí obou alpskách států. V současnosti je coby původní země haflingů uznáváno Rakousko, které současně stojí v čele Světové federace chovatelů haflingů a prakticky udává šlechtitelský cíl. Celosvětové centrum chovu haflingů je v rakouském hřebčíně v malém městečku Ebbsu.
Není úplně jisté, která plemena koní se na vzniku haflingů podílela. Nejpravděpodobnějšími předky haflingů byli malí horští poníci, kteří byli potomky introdukovaných oriontálních koní. Různé zdroje mluví například vzniku plemen křížením arabů s noriky. Verzi s podílem noriků na vzniku plemene však někteří odborníci vyvracejí s poukazem na horší krmitelnost a pohyblivost v těžkém terénu Alp. Je nepravděpodobné, že by se norici na utváření typu haflinga podíleli, protože pro těžké koně, kterými norici jsou, je nestálý a malý příjem krmiva a přítomnost špatně schůdných cest podstatnou řekážkou. Dalšími genetickými zdroji v průběhu vývoje plemene mohli být podle různých pramenů například huculové, polští konici a další.
Původním a jediným zdrojem celosvětového chovu haflinga je hřebec El Bedavi XXII. Tan byl v roce 1873 jeko pětiletý připuštěn na místní farmářskou klisnu Folie. Narozený chřebeček, který byl pojmenován po matce je tak zakladatelem plemene a prvním haflingem. Folie byl v doložených pramenech popsám jako velmi ušlechtilý ryzák s hvězsou a úhořím pruhem. Jeho kohoutková výška byla 150cm, obvod holeně 20,5 cm a obvod hrudi 182 cm. Měl velmi dobrou mechaniku pohybu u klusu a dobrý charakter. Tento hřebec zanechal během svého působení v chovu velký počet chovných klisen a tři chovné hřebce. 14 Folie, 37 Laas a licent 252/233 Hafling. Všichni hřebci byly využiti v chovu.
HISTORIE CHOVU
Informací o vývoji chovu v zemi původu jsou poměrně rozsáhlé, ale zde se omezím pouze na základní data. V roce 1921 vznikla Šlechtitelská asociace haflinga a od této doby až do druhé světové války se chovatelská základna rozrůstá. Daní rychlému šíření populace byla nedostatečná selekce, přestože chovný cíl byl stanoven již v roce 1928. Během války byli koně šlechtěni pro podmínky především soumarského využití a po válce čistokrevný chov málem zanikl. Vedení chovu po II. světové válce bylo svěřeno Ottu Schweisgutovi, který ho později předal synu Johannessovi, který chov i Světovou federaci vede dodnes. Zavedena byla přísnější pravidla šlechtění a chov se začal rozrůstat do dalších zemí.
V roce 1959 byli první haflingové dovezeni i do tehdejšího Československa. Podle pamětníku byly však prvními haflingy na území Československa klisny chované ve 20. letech na statku v Medzilaborcích. Chov zanikl po překřížení polokrevníkem Shagya, stejně tak jako další předválečný chovatelský pokus nedaleko Broumova. Majitel zdejších haflingských koní si chov na tolik hlídal, že se plemeno mimo statek nerozšířilo a v roce 1945 si všechny koně odvezla sovětská armáda. Haflingská krev se dostala také do chovu huculů v Topolčiankách a na Muráni, kde působili čistokrevní hřebci. Pak následovala dlouholetá přestávka, během níž upadl chov koní obecně. V roce 1989 byla do Československa dovezena březí klisna Lady ( nar. 1982), která uhynula teprve nedávno.
Od počátku 90. let se do ČR dovezlo již mnoho koní, bohužel importy nebyly příliš kvalitní. Nákupní cena haflingů v rakousku a dalších zemích je velmi vysoká, a tak se k nám dostávali často koně nevalné kvality, například koně určení pro jatečné účely, vyřazení jedinci apod. V roce 2000 vznikla Plemená kniha haflinga a byl sepsán Šlechtitelský cíl, Standart plemene a Řád plemené knihy.
SOUČASNÝ STAV A VYHLÍDKY CHOVU
K červnu 2006 byl přesný počet koní zapsaných v PKH v ČR 27 hřebců a 377klisen. Svaz chovatelů haflinga má 43 členů.
V současnosti probíhají změny v Řádu PK. Dojde k úpravě požadavků na plemeno podle rakouského standartu a zároveň budou postupně a zatím na dobrovolné bázi zaváděny zkoušky výkonosti. Tyto kroky by měly přispět k postupnému zlepšení chovné populace v ČR.
Komentáře
Přehled komentářů
devii nej konicek
Ahojky
(Míša (Sušice), 31. 1. 2007 20:03)ahoj, stránečky jsou opravdu moc pěkné, když si to tu tak pročítám tak je mi smutno, že si Klárku nemůžu koupit, ale určitě ve stránečkách pokračuj.. :-)
Ahoj
(Míša12, 19. 1. 2007 16:09)ahoj náhodou to jsou krásný stránky mě se moc a moc líběj pa
Hezké,ale....
(Miška, 15. 1. 2007 16:08)Je to krásné, ale co ten úvod? Styď se. Přidej víc fotek. Pa, těším se na tebe.
Devonek
(aneta smahova, 18. 5. 2009 18:13)